Naše historie

1987 – Charles J. Pedersen

Charles J. Pedersen, jediný laureát Nobelovy ceny ze společnosti DuPont, získal Nobelovu cenu za chemii za svou práci, ve které popsal způsoby syntetizace korunových éterů. Pedersen začal pro společnost DuPont pracovat v roce 1927 a zůstal ve společnosti 42 let – až do doby, než odešel do důchodu. Magisterský titul v organické chemii získal na Massachusetts Institute of Technology (MIT) v roce 1927 a svou kariéru u společnosti DuPont začal v Chambers Works’ Jackson Laboratory ve městě Deepwater v New Jersey. Jedním z Pedersenových raných úspěchů bylo zlepšení procesu výroby „antidetonační“ přísady do benzinu, tetraetylolova.

Tetraetylolovo přidané do benzinu snižuje jeho výbušnost a zlepšuje výkon.
Také objevil první „deaktivátory“, které bránily degradaci benzinu, ropy a kaučuku vlivem těžkých kovů. Za 10 let podal přibližně 30 patentů na antioxidanty a další produkty. V roce 1946 byl Pedersen povýšen na samostatného výzkumníka a poté se věnoval vlastním výzkumným projektům. V roce 1959 Pedersen přešel na experimentální stanici, kde se zapojil do práce oddělení elastomerů. Zde Pedersen objevil korunové étery.

1929 – společnost Dow najala první výzkumnici, Sylvii Stoesserovou.

Společnost Dow najala první výzkumnici, Sylvii Stoesserovou. Sylvia Stoesserová se zapsala do dějin světové vědy a techniky, když se v roce 1929 stala ve společnosti Dow Chemical první ženou-výzkumnicí.

Narodila se jako Sylvia Goergenová 18. července 1901 v Buffalo ve státě New York a byla první ženou s titulem Ph.D. v chemii, kterou společnost Dow najala. Své tituly získala na University of Buffalo v roce 1923 a University of Iowa v roce 1928.  Její první větší úspěch vzešel ze spolupráce s dr. Johnem J. Grebem, ředitelem laboratoře, se kterým vyvíjeli inhibitor kyselin pro ropné vrty. Pět jejích patentů bylo klíčových pro proces, který se stal základem divize Dowell společnosti Dow.

1926 – Henry A. Wallace zakládá Hi-Bred Corn Company.

Nikdo nebyl pro komercializaci hybridní kukuřice a její přijetí mezi farmáři důležitější než Henry A. Wallace, zakladatel pozdější společnosti DuPont Pioneer. Byl jedním z hrstky lidí na světě, kteří okamžitě rozpoznali nesmírné příležitosti, jež by mohly plynout z pěstování hybridní kukuřice. Wallace začal experimentovat s kukuřicí na střední škole – chtěl vyvinout hybrid, který by měl vysoký výnos zrna. Ve věku 16 let provedl polní zkoušky kukuřice oceňované na přehlídkách oproti vzhledově méně krásné kukuřici. Výsledky odporovaly běžným představám té doby a prokázaly, že neexistuje žádný vztah mezi výnosem a vzhledem klasů.

Wallace navštěvoval vysokou školu Iowa State College a absolvoval ji v roce 1910. Za studií ha okouzlila tehdy relativně nová věda, genetika. Po promoci začal Wallace pracovat na svých pokusem se šlechtěním kukuřice a v roce 1920 po návštěvě Edwarda Easta a Donalda Jonese na experimentální zemědělské stanici v Connecticutu začal pěstovat hybridní kukuřici. Matematicky založený Wallace se sám naučil statistiku a aplikoval ji na své pokusy. V roce 1923 měl vyšlechtěný hybrid s vysokým výnosem, který pojmenoval Copper Cross. V roce 1924 se tento stal prvním hybridem, který získal zlatou medaili na soutěži ve výnosech kukuřice pořádané státem Iowa.

1897 – založena Dow Chemical Company.

Průkopník v oboru a nebojácný podnikatel
V roce 1897 začala společnost Dow Chemical Company jako nový podnik s jediným produktem. Jejím zakladatelem byl H. H. Dow, průkopník ve svém oboru. Dow jakožto pionýr v oblasti elektrochemie dosáhl svého prvního komerčního úspěchu v roce 1891, když použil elektrický proud k oddělení bromidů od solanky.

Založil tři společnosti. Jeho první společnost zbankrotovala, ze druhé byl vytlačen a třetí, Dow Chemical Company, po svém založení ve městě Midland v Michiganu zápasila o přežití. Jeho nezdolný optimismus mu pomohl vytrvat i navzdory těm, kteří mu přezdívali „bláznivý Dow“. O století později Dowovo heslo „Dělat to lépe“ žije dál ve společnosti, kterou založil.

1802 E. I. du Pont

Eleuthère Irénée (E. I.) du Pont (1771–1834) připravil dne 19. července 1802 půdu pro společnost, která nese jeho jméno. Studoval pokročilé výrobní postupy výbušnin u slavného chemika Antoina Lavoisiera. Své znalosti a svůj intenzivní zájem o vědecké zkoumání, které se stalo poznávacím znamením jeho společnosti, využil k soustavnému zdokonalování kvality svých produktů a důmyslnosti a účinnosti výroby. Získal si dobrou pověst vysokou kvalitou, poctivostí a zájmem o bezpečí svých dělníků. E. I. du Pont byl mladší ze dvou synů, kteří se narodil v Paříži do rodiny hodináře jménem Pierre Samuel du Pont, jenž se v 80. letech osmnáctého století stal uznávaným politickým ekonomem, úspěšným vládním úředníkem a obhájcem svobodného obchodu. Ve věku 14 let napsal E. I. práci o výrobě střelného prachu a s pomocí svého otce získal práci u francouzské ústřední prachové agentury. Tam studoval pokročilé výrobní postupy výbušnin u slavného chemika Antoina Lavoisiera. V roce 1791, po vypuknutí francouzské revoluce, výrobu střelného prachu odložil, aby pomáhal svému otci v jeho malé tiskárně a vydavatelství. Umírněné politické názory rodiny du Pontových byly v revoluční Francii riskantní. V roce 1797 jejich tiskárnu vyplenila lůza a byli krátce uvěznění. Na konci roku 1799 uprchli do Ameriky.

Když v lednu roku 1800 dorazil E. I. do Ameriky, přivezl si s sebou mnohem více než jen znalosti o výrobě střelného prachu a kapitál poskytnutý francouzskými investory. Strávil několik let studiem botaniky a sdílel ideály svého otce o pokroku a vytváření harmonického vztahu mezi kapitálem a dělnickou třídou.

E. I. du Pont se do Francie vrátil pouze jednou – v roce 1801 –, aby zde získal další kapitál a nakoupil nejnovější vybavení pro výrobu střelného prachu. První ze svých továren na střelný prach založil 19. července 1802 u řeky Brandywine. Po zbytek svého života se o ně staral a zažil výbuchy, záplavy, finanční obtíže, tlaky nervózních akcionářů i potíže s dělníky.

Ačkoli jeho osobní pověst, kterou si získal díky poctivosti, a renomé jeho výrobků nakonec přinesly úspěch, du Pont nikdy nepřestal být ostražitý. E. I. byl pilířem komunity, přispíval na chudé, pomáhal slepým a financoval bezplatné veřejné vzdělávání. Byl v představenstvu bank Farmers Bank státu Delaware a Second Bank of the United States. Byl také vynálezcem a vědcem – gentlemanem. Jeho manželka, Sophie Dalmas du Pont, zemřela v roce 1828. O tři roky později americký malíř Rembrandt Peale zachytil továrníkovu ztrátu a soustavné obavy o osud jeho společnosti. Na podzim roku 1834 E. I. na pracovní cestě do Philadelphie zkolaboval následkem srdečního selhání. Zemřel příštího dne, 31. října, a byl pohřben na rodinném hřbitově u řeky Brandywine.